Thursday, 29 January 2015

Žiju! A střípky z mé minulosti...

Ahoj všichni! :)
Až podezřele dlouho jsem se neozvala, za což se omlouvám, ale první zkouškové mě semlelo víc, než jsem čekala! Ale teď už si od pondělí užívám zaslouženého volna a včera dopoledne zmizel i ten poslední stresor, který na mne působil - každoroční kontrola, zda moje krev pracuje tak, jak má, a tedy se mi nic nevrací (moje nemoc není nic tajného, jen se mi to tu nechce vytahovat teď :)). Ta dopadla na výbornou, a tak mi už nic nebrání pořádně spát, jíst, cvičit, vídat kamarády a já nevím co ještě, zkrátka si užívat života :)
A na to navazuje i to, o čem se chci v rychlosti zmínit! Vánoce a nemoci mi trochu zkazily mé snažení, ze cvičení jsem vypadla na 3 týdny (ufff to to bylo znát na prvních dvou trénincích!) a z pořádného jídelníčku na ještě delší dobu (Vánoce ani Silvestr mě nerozhodily tak moc, jako zkouškové, tak jsem se opravdu nedržela zpátky...). Teď už ale zase poctivě cvičím, protože to mi opravdu chybělo a navíc jsem v pondělí konečně najela na jídelníček, který jsem si nechala udělat na míru. Sice většinu znalostí potřebných k sestavení redukčního zdravého jídelníčku znám, ale moje hlava mi nedovolovala se jimi řídit. Kdybych měla rychle shrnout proč - ve 12 letech jsem si prošla mentální anorexií. Naštěstí jsem se nedostala do stádia chodící kostry, hodně jsem zhubla a v hlavě to nebylo vůbec v pořádku (často jsem za den jedna jen jednu housku, nic víc). Sice přišel úraz, hospitalizace v nemocnici a otočení mých jídelních návyků (až do druhého extrému dalo by se občas říct) mi sice pomohlo dostat se do normálu (a po letech dietaření i nad něj), v hlavě se nic tak rychle nezahojilo. Ta mrška tam byla pořád a radila mi, ať nejím, nebo ať jím velmi málo. Řekla bych, že za poslední rok jsem udělala velký posun a už jsem se toho hlásku někde v podvědomí téměř zbavila, ten poslední krok ale byl, abych se naučila jíst dostatečné množství jídla s důvěrou, že nepřiberu. A s tím mi má pomoci právě jídelníček na míru. Sama jsem sice jedla zdravě, ale když jsem nestíhala nebo se mi jíst nechtělo, vynechávala jsem jídla, nebo se bála sacharidů apod. Když mám ale od odborníka napsáno, kolik čeho mám jíst (a že toho je požehnaně), věřím jeho znalostem (které jsem sice sama měla také už dávno, ale něco ve mě jim nechtělo věřit) a nebojím se, že přiberu.
Samozřejmě, zatím jsem na jídelníčku pouhé 4 dny, cítím se ale dobře a doufám, že třeba už za měsíc, dva, uvidím já i mé okolí změnu. Ta změna bude důležitá hlavně pro mě - poslední kapka, která vyvrátí můj dávný strach z jídla :)
Mám ze svého několikaletého pokroku radost a věřím, že už jsem v cíli své cesty za zbavením se toho odmítavého hlásku vzadu v hlavě. Bohužel je na tom podobně opravdu velké množství lidí, přičemž někteří si ani anorexií jako takovou neprošli nebo to nezaznamenali. Všemu napomáhají ony strašné mýty o stravování, které všude na internetu jsou! Věřím, že mě se bude dařit a třeba tím i lidi s podobným problémem inspiruji k nějaké změně, to ale bude ještě chviličku trvat ...

Abych se tu zase příště neomlouvala, že nepřispívám často články... Rovnou říkám, že tento blog asi nebude tak aktivní, jako jiné blogy. Budu přidávat články jen pokud u mě nastane nějaká změna (snad k lepšímu, to se pochlubím určitě), nebo když mě napadne zajímavé téma, o kterém by se dalo psát. A nebo když se prostě budu chtít vykecat :D ... Můžete ale taky očekávat třeba report z biatlonového světového poháru z Nového Města na Moravě, protože tento blog je takový můj deníček, všehochuť, tak ať vidíte, i jinou část mého života :))

Dost už bylo vykecávání se... Jdu si uvařit véču (oooo ona bude jíst v 9 večer!!!) a asi po 100 letech otevřu časopis... Nebo dokoukám rozkoukaný seriál ... nebo si budu číst (právě čtu Born To Run, zajímavá kniha) .. k tomu si pustím 30 Seconds To Mars nebo třeba Maroon 5 ... hodím nohy nahoru... a užiju si to volno, které mi v posledních týdnech neskutečně chybělo! Navíc se mě pořád snaží skolit nemoc, takže ji zaháním v posteli s čajem :)))

PS: po x letech jsem si koupila nové botky na cvičení a mám z nich neskutečnou radost... a navíc jsou růžový (něco se ve mě nedávno přeplo a růžová se mi teď líbí, není se mnou něco v nepořádku? :D)
PS: nesmějte se mojí sloní velikosti ani milionu ponožek, protože těch není nikdy dost... no a tílko... who made the rules? Dřív bych to neřekla, ale jsem to JÁ :))

Mějte se krásně! :))
PS: zamilovávám si TRX!

4 comments: