Sunday, 26 April 2015

Life Goals

Zdravím :)
Určitě jste si všimli, že jsem se hoooooodně dlouhou dobu neozvala. Omlouvat se za to už snad ani nemá cenu, vždyť mě všichni znáte. Abych ale věci uvedla na pravou míru, píšu tento článek...

Posledně jsem se zmiňovala o novém jídelníčku, který by na mě snad i fungoval (změny šly vidět i po těch pár týdnech), ale bohužel ho bojkotovalo moje zažívání. Nebudu se tady rozepisovat, všichni si umíte představit, co se mnou zřejmě hodně vlákniny i masa udělalo. No... nehodlala jsem to lámat přes koleno, protože to už bylo nesnesitelné, a tak jsem se i na doporučení doktorky vrátila k normální - napůl zdravé a napůl nezdravé stravě bez nějakého počítání. Když se k tomu přidalo ještě nějaké to stresové, unuděné a depkové období, změna se nekonala téměř žádná, protože jsem se v jídle rozjela špatným směrem. Jediné, co mě drželo nad vodou byla má nekončící láska k fitku :)


Takže jídlo šlo do kytek a zůstalo mi jen cvičení. I s tím jsem se ale jeden týden prala - přišla nějaká špatná nálada, málo času a všechno dohromady mě to na týden odehnalo od cvičení - za celý týden jsem do fitka vlezla jen jednou a i to mě tak štvalo (ne, nebyla to lenost nebo únava, tu hravě překonávám, tohle byla nasranost), že jsem radši brzo trénink skončila a šla domu. Znám se, radši dát pauzu, než si něco zprotivit. Teď už jsem zase ale ve fitku jako doma a užívám si každou minutu tréninku (ne, nekecám :)). 
Ale abych se dostala k tomu hlavnímu ... Žádné obrovské změny se s mým tělem (bohužel) nekonaly. Díky cvičení se zadek stále zakulacuje, nohy i ruce se zpevňují, na zádech už jsou trošku vidět svaly, síla roste, většinu těchto pokroků ale zatím zakrývá tuk, se kterým může hnout hlavně ta správná strava. Nevěším ale hlavu...
Už jste určitě viděli spoustu úžasných změn, kdy ale lidé stejně zůstávali zapšklí a na svoje tělo si nadále stěžovali. I já jsem posledních několik let (což by se dalo taky nazvat většinou mého života) stavěla svůj vzhled na první místo, do středobodu všeho dění. Nesnášela jsem se, jestli existuje sebevědomí nižší než nula, pak to bylo to moje, nechtěla jsem chodit ven, bála se na kohokoli promluvit, aby si mě náhodou nevšimnul, nedokázala jsem se pořádně bavit. A myslela jsem si, že AŽ zhubnu, jako mávnutím kouzelného proutku se změním a najednou ze mne bude exhibicionista milující život a koho milují všichni ostatní. 
Pravda je, že ještě v bodě AŽ nejsem, ale už teď vím, že se nic takového nestane. Jak se říká, všechno začíná v hlavě, a tak je to i se spokojeností. V posledních dnech a týdnech se snažím užívat si života (moje peněženka i spánkové centrum v mozku pláče!). Jde to nenuceně, díky lidem kolem mě. Potkala jsem pár skvělých lidí, kteří mi dost možná nevědomky pomáhají, další mě povzbuzují a inspirují a jiní motivují. Opravdu bych nevěřila, co všechno s člověkem mohou udělat ti správní lidé. Učím se koukat do zrcadla bez znechucení, kroutit zadkem na parketě a těšit se z pohledů okolí a mnoho dalšího. Je to vlastně tak jednoduché, stačí zbořit ten blok ve vaší hlavě, který vám říká, že se za sebe máte neustále stydět, protože někdo jako vy si nic hezkého nezaslouží. A víte co? Zaslouží! 

A co tím chci vlastně říct? Že už nečekám na žádné AŽ, jak jsem to dělala dřív (na koncert půjdu až, do tohohle kurzu půjdu až, s tímhle člověkem se potkám až... v mém případě zhubnu). Nebudu marnit svůj život čekáním na hubenost, raději budu hledat sebe sama a při tom si užívat. A vy byste měli udělat to samé. Spousta z vás chce určitě zhubnout, pokud jste do toho ale moc zažraní, raději zbystřete. V tom špatném případě - jako je ten můj, kdy jsem pořád bojovala s tím, že se chci bavit ale zakazovala si to, protože bych si třeba s kamarádkama dala zmrzlinu, kterou později nahradila lítost a stres a přejedení - se totiž můžete motat v bludném kruhu, který vám nedovolí ani zhubnout ani se mít rád. 
Jak jsem zmínila, v posledních dnech se já i můj život mění. Nenutím se do toho, jen jsem se uvolnila a dovolila si žít, to stačí. A i změny v jídelníčku a v postavě se pomalu navrací, i když se k ničemu nenutím. Samozřejmě vám tím neříkám, že máte jíst jako nezavření a přestat cvičit, jen to nehroťte do posledního gramu, protože to možná povede ke kýženému váhovému výsledku (možná také ale ne), ale v hlavě i v životě vám to může udělat ještě větší paseku. 

Teď už vím, že život budu navždycky žít v tomto těle (ať už bude vypadat jakkoli), s tímto mozkem a myslí, a tak bych to všechno měla mít spíš ráda - hubnutí ve mne nic nezmění, budu to pořád já. A konečně jsem poznala i sílu rčení, že když se máte vy sami rádi, přitahujete i lidi, kteří mají rádi vás. Není na tom vlastně vůbec nic těžkého. Takže až zase budete v baru naštvaně sedět u stolu nad vínem a budete se divit, že o vás nikdo nemá zájem, zkuste nahodit úsměv, funguje to :)



Tahle písnička mi nedávno náhodně po dlouhé době hrála na spotify a řekla bych, že se celkem trefila do mého života v poslední době. Jen si ji poslechněte i s lyrics. Co miluju na písničkách od 30STM je fakt, že se jejich texty dají pojmout mnoha způsoby. 

A jestli si po tomhle dlouhém a trošku zmateném článku říkáte, že jsem se vzdala, že s hubnutím končím, tak jste na omylu. Naopak, teď jsem pořádně namotivovaná, jen už vím, že se můžu bavit a být sama sebou i teď, i když ještě nemám zadek jako bikini fitnesska. Protože život na nic nečeká a já svoje chyby už také opakovat nehodlám...


5 comments: