Tuesday, 16 February 2016

ERASMUS: First Month + pictures from walk in Gothenburg

Zdá se mi, jako by to bylo včera, kdy jsem na letišti zamáčkla slzu a vydala se vstříc svému prvnímu dlouhodobému pobytu v zahraničí... Jenže ono už je to měsíc! 
It feels like yesterday when I said good bye to the Czech Republic and went towards my first longer stay abroad... But it's been one month already!


Pamatuju si, jak jsem si v lednu balila kufry a strachovala se, jestli tohle erasmácké dobrodružství zvládnu. Natěšená jsem byla dlouho, kolem Vánoc jsem ale začala narážet i na případy, kdy se lidé z Erasmu vraceli nespokojení, protože se jim studijní pobyt nelíbil, nelíbilo se jim v cizí zemi, nenašli si přátele, nebo se jim stýskalo. A já pomalu padala z obláčku, na kterém jsem do té doby seděla... Nejvíc jsem se bála právě toho, že si tady nenajdu žádné přátele, protože nejsem zrovna člověk, který by se hned dal s každým jen tak do řeči. Nebo jsem si to o sobě alespoň myslela až do chvíle, kdy jsem tuhle svou bariéru hned na letišti prolomila. Už teď vím, že tyhle první kontakty na letišti či první večer v našem oblíbeném studentském kafe byly nejdůležitější. Neříkám, že bych se v příštích dnech s někým neseznámila, ale díky nim se mi v Göteborgu líbí od prvního večera...
Už první večer se totiž začala utvářet naše parta, která už se po měsíci pořádně rozrostla, ale hlavně utužila, a já jsem tak zatím ještě netrávila jediný večer doma či sama. Ale umím si představit, že pokud se tohle někomu nepodařilo podchytit včas, mohl být celý pobyt v zahraničí pořádně depresivní. Díky téhle partě jsem se ale také ještě pořádně nezačala učit (což bych měla, na prvních seminářích jsem se neprojevila zrovna jako chytrá česká hlavička :D) a místo toho se tu cítím jako na pětiměsíční dovolené!
Pět měsíců! Tahle dvě slova mi ještě před měsícem vždy rozproudila adrenalin v krvi, jednak protože jsem se těšila, druhak protože jsem se zároveň s těšením i stresovala. Teď mě místo toho tato dvě slova spíš děsí, znamenají totiž, že tohle dobrodružství jednou skončí. A i když se tomu tady smějeme, že začínáme být sentimentální už takhle brzy, vážně se na ten konec nikdo netěší. Pět měsíců se mi zdálo před odjezdem nepřekonatelných. Poprvé jsem měla na déle jak týden odjet od rodiny, poprvé jsem měla být sama v cizí zemi, poprvé jsem se o sebe měla úplně sama postarat. Víte z čeho jsem měla před odjezdem největší obavy? Že si budu muset sama vyprat! Jako mamánek jsem z Prahy vždycky oblečení dovezla domů babičce ... No zvládla jsem to! Prala jsem už 4x, stále chodím ve stejném oblečení (tím myslím, že jsem si nemusela po každém praní koupit nový šatník) a nikdo si ještě nestěžoval, že bych zaváněla, takže jsem na sebe náležitě pyšná! A stejně tak zvládám všechno ostatní. A že toho papírování a zařizování bylo! Už mě čeká jen poslední větší překážka - najít si tu doktora, ke kterému budu chodit na kontrolu krve. Jenže prokrastinace a lenost jsou mrchy a tak radši píšu článek nebo hraju pingpong, než abych si sedla k počítači a kontaktovala nejbližší ordinaci, nebo tam nejlépe rovnou zašla! Ale datum mojí kontroly už klepe na dveře, takže se budu muset překonat a nějak to zvládnout... Jako všechno ostatní. 
A víte co je vtipné? Že znám Göteborg lépe než Prahu! A ne, není to tím, že by Praha byla větší (i když samozřejmě větší je), ale tím, že trávíme téměř každý den někde venku. Nikdo nechce sedět doma zavřený v našem mini pokojíčku. A tak radši couráme po městě, vyrážíme na výlety, nebo hrajeme pingpong (to už víte :)), a při tom objevujeme Göteborg a jeho okolí. A samozřejmě jdeme na každou akci, která je zadarmo nebo levnější pro studenty, už jsme tak byli na hodině salsy, trénovali badminton nebo šli na prohlídku muzea. A já díky tomu všemu také zjišťuju, že možná ČR není tím místem, kde bych chtěla v budoucnu žít... Ale o tom zase jindy, třeba hned v příštím článku, kde vám chci představit rozdíly mezi životem ve Švédsku a v ČR, kterých jsem si tu zatím stihla všimnout!
A jestli se ptáte, zda mi chybí rodina a přátelé (neptáte, ale oni to tu čtou :)), tak chybí, ale přiznám se, že jsem to čekala daleko horší. Skype a internet celkově jsou mocné zbraně moderní doby a já se docela spokojím s tím, že vím, že jsou všichni doma v pořádku, že si jim občas postěžuji na skypu, jak mi chybí řízky a rohlíky, a že mi ukážou, jak roste Maggie :)

PS: pokud si chcete lépe představit život ve Švédsku, najděte si na internetu seriál Welcome to Sweden, procvičíte si angličtinu, poslechnete si trošku švédštiny, ve dvaceti minutách se stihnete pořádně zasmát, a hlavně uvidíte všechny stereotypy, na kterých je ale i něco pravdy (já konečně zjistila, proč jsem ještě neviděla svou sousedku :D)!

I remember how unsure about this Erasmus experience I was just month ago. I was so looking forward to this semester abroad but then I met a few people who didn't like Erasmus from many different reasons (they were homesick, they didn't like the foreign country or they didn't find friends there). And that's when I started to doubt my decision... 
I was most afraid of not meeting any friends here because I know myself and I know I can't just talk to some stranger sitting next to me. At least that's what I thought until I landed in Gothenburg and started to talk to other exchange student on the airport. And I already know that these chats where really important because thanks to them I met the people I'm friends with now and I spend most of my time with them. 
I'm having such a good time thanks to them from the very first evening. That's also why I feel like on five months long vacation instead of study exchange! But I should start studying as soon as possible because I haven't proved myself to be clever at school so far! 
Five months though! These two words brought adrenalin to my blood every time I thought of them. I was excited about my exchange as well as stressed out. Five months seemed like pretty long time. I was going far away from my family for longer than one week for the first time, it was my first time being fully responsible for myself and also first time doing laundry! Don't laugh but the thing I was the most scared of was laundry! And here I am now month later with all my clean clothes (proud of myself), loving this experience so far. There's just one last obstacle after going through all the stuff you need to do at the beginning and that's finding doctor to get my blood checked. But I'll manage... as I did with everything else. As everyone did. And those two words now make me wonder how am I going to leave this place. I guess I'm sentimental too early but I can't imagine going to the Czech Republic...
And you know what's funny? That I know Gothenburg better than Prague! And it's not because Prague is bigger (even though it is) but it's because I'm always going out to explore this city. Me and my friends we don't like to sit at home so we go for fikas and walks to see Gothenburg. Plus we love to go to the events that are for free or cheaper for students so I've finally tried salsa, went to play badminton or went to the museum. And all of these things make me think of me coming back to the Czech Republic... I'm starting to realise that I don't want to live there after finishing bachelor studies... But more about it next time. Maybe in next post when I'm going to speak about differences between living in Sweden and in the Czech Republic. 
And if you're asking whether I miss my family and friends (you might don't but they're reading this blog) then I do. But I expected it way to be way harder. Skype and internet itself are pretty strong guns modern era and I'm pretty happy with just talking to them for a while a few times a week, that I know they are all ok and that they show me my pupper Maggie while skyping :)

PS: If you want to get better picture of life in Sweden start watching Welcome to Sweden. It's serial that will make you laugh in twenty minutes, you'll practice your English as well as listen to a bit of Swedish and you'll see all the stereotypes that are based on true (that's why I've finally found out why I haven't met my next door neighbour so far)!

















5 comments: